Ajťákova žena vs. chytrý telefon - den první

 

Ještě než se pustím do samotného popisu mého prvního dne se smartphonem, ráda bych Vám ujasnila jednu věc. Ano, je mi 26 let a do této doby jsem nikdy žádný chytrý telefon nevlastnila. Možná si budete ťukat na čelo, ale mělo to jeden jednoduchý důvod. Nesnáším, když se vyhazují fungující věci jen proto, že už nejsou in a vyšly z módy, popř. jsou zastaralé (oblíbené zaklínací slovo mého manžela). Pokud mi tedy telefon funguje, nemám důvod si pořizovat nový! No a ten můj jaksi funguje bez problému už přes šest let a tuším, že kdyby se Vašek nerozhodl, že mi ten nový pořídí i přes můj nesouhlas, fungoval by v pohodě ještě dalších deset let. MP3ku mám taky už sedm let a děsím se dne, kdy si budu muset vybrat novou (nemusíte mi psát, že mohu písničky poslouchat na mobilu, já to vím, ale nechci!). Teď už si ale pojďme představit můj první den s Avou (ano, dáváme svým technickým miláčkům jména, možná proto nám tak dobře slouží a nechtějí odcházet do křemíkového nebe). 7:00 - Čas mi jde na mobilu přesně => nestíhám! 7:05 - Po cestě do práce (tedy spíše běhu, říkala jsem, že nestíhám) se snažím vyfotit koťátko. Bohužel, ta svině se chce mazlit, ale ne fotit. Nemám čas, zkusím dvě fotky a běžím dál. Umělecký fotograf ze mě asi nebude. 7:10 - Na zastávce mám chvíli času, tak se snažím zamachrovat před spolucestujícími. Chci se dostat k fotkám koťátka => neúspěšně. Pomačkám všechno možné a strkám znechuceně mobil zpátky do kabelky. Budu potřebovat ochranný kryt, bojím se, že si Avu poškrábu hned první den. 7:12 - Sedím v autobuse a snažím se napsat svou první smsku => neúspěšně. V polovině se mi odeslala a já málem třískala hlavou do sedadla. Proč jsem si jako prvního, komu napíšu, vybrala právě svého manžela? Nikomu jinému se nesměje raději než mě. Snažím se mu napsat druhou sms, ale zase se mi v polovině odešle. Ještě, že jsem ji stihla zrušit, debilní technika! Nevzdávám se a na třetí pokus se mi to povede, ale musím přiznat, že šlo (raději) o velmi krátkou sms. 7:30 - Zkouška telefonování. Poprvé slyším své vyzvánění => nutno změnit! Volá mi kamarádka, chvíli mi trvá, než hovor příjmu, přeci jen ten mobil není tak intuitivní, jak si výrobci mysleli. Chvíli kecáme, špatně ji slyším a jelikož si neumím zvýšit hlasitost (jako, ono by to šlo, ale nechtěla jsem si to hned po ránu komplikovat), tisknu seč můžu ucho k místu, kde si myslím, že je mikrofon. Při převlékání vzpomínám, že Vašek mluvil něco o reproduktoru. Konečně něco užitečného! Kámoška oceňuje, že mě dobře slyší i když na mobil řvu z druhé strany místnosti. 8:30 - Po dnešním ránu mám chuť napsat své pocity na blog, ale chybí mi v mobilu Evernote, tak píšu své poznatky na papír. 9:00 - Snažím se zprovoznit Evernote, ale nemám v okolí žádnou nezabezpečnou WiFi. Stále píšu na papír (už mám popsanou jednu A5). 12:45 - Čas oběda, objednala jsem si nudle od Chachara. Zjišťuji, jak se podívat na nepřijatý hovor a nevolat automaticky zpět (naštěstí už to umím okamžitě típnout, ale včera mi to dalo chvíli zabrat. Ještěže jsem nechtěně prozváněla pouze manžela, rodiče by ze mne o půlnoci asi radost neměli). 16:10 - Snažím se v autobuse připojit na WiFi => nepovedlo se, cítím se jak totální pako. Uklidnilo mě až Vaškovo ujištění, že tam WiFi nefunguje běžně, takže nejsem až takové nemehlo. 16:35 - Konečně jsem se někde bez problémů připojila k netu a využiju toho. Zakládám si účet na Twitter a Instagram. 20:10 - Na koncertě DESmod udělám pár fotek, nějaké to selfie a lituji, že nemám připojení k internetu. Na zbytek večera odložím mobil do kabelky. Tohle už by mi jako docela šlo.
Takový byl tedy můj první den s chytrým telefonem. Ten druhý se pak nesl v duchu osvojování nově nabytých informací a musím chtíc nechtíc přiznat, že s dobrým učitelem se se smartphonem naučí za dva dny i totální technický antitalent (a to nemyslím jen pouhé zvládání základních dovedností).

 

Doufám, že jste se na můj účet dobře pobavili a těším se na Vás u dalšího článku.