Ručníkový den na památku Douglase Adamse

Pokud jde o ručníky, Stopařův průvodce po Galaxii o nich říká hned několik věcí. Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře. Především má značnou praktickou cenu – můžete se například do něj zabalit, aby vám nebylo zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří. Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští, Karkrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátotlačky z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás – blbá jak tágo, ale zato značně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě připadá dost čistý.

 V ČR se ručníkového dne účastní spousta lidí, kteří plánují menší setkání fanoušků. Pokud jsem zjistil správně, tak fanoučci se setkávají v Brně a Praze. To je pro mě trochu z ruky. U nás nic takového není. Škoda. Ale to mi nezabránilo ráno vzít ručník a vyrazit do práce.

Mám všechno? Doklady, klíče a ručník – prima, tak můžu vyrazit. #towelday2015 pic.twitter.com/pqMA4AAZbl

— Dobiáš Václav (@vaclavd85) 25. květen 2015

Tedy musel jsem jít sám, žena mě tento den nepodpořila a řekla mi, že ji ostudu dělat nebudu. 

Ve městě jsem byl opravdu jediný s ručníkem, ale nebyl jsem jediný, kdo o tomto dni věděl:

1. První, kdo mě překvapil byl kolega v práci. Kromě toho že věděl, proč mám ručník ( byl jedinný ), tak se na poradě přidal a oba jsme měli viditelně ručník na sobě. On to ale vydržel pouze po dobu porady.
2. Druhý výskyt byl na schůzce u klienta ( ano, ani zde jsem ručník neodložil ), kdy si ručníku při odchodu všiml jeden ze zaměstnancu a ihned měl jasno, o co jde. A to potěší.

Co je však ještě důležitější, je obrovský psychologický význam ručníku. Tak například když nějaký paďour (paďour = ten, kdo není stopař) zjistí, že stopař má ručník, automaticky předpokládá, že vlastní rovněž kartáček na zuby, žínku, mýdlo, krabici sušenek, čutoru, kompas, mapu, klubko provázku, sprej proti mravencům, výbavu do deště, skafandr atd. ap. A nejen to. Rád stopaři půjčí kterýkoli ze jmenovaných předmětů nebo cokoliv jiného, co stopař nešťastnou náhodou „ztratil“. Onen paďour si totiž pomyslí, že ten, kdo dokázal stopovat napříč a našíř celou Galaxií, žít v drsných podmínkách a za pár šupů, porvat se s osudem a přeprat ho, a kdo přesto vždycky ví, kde má ručník, je zřejmě člověk, s nímž je nutno počítat.

 Příští rok toto opět zopakuji, ale pokusím se zapojit do této akce více lidí, ideálně celou firmy :) . Uvidíme jestli se mi to podaří, hlavně když jsem zjistil, že někteří ani "Stopařův průvodce po Galaxii" neviděli. Mají co dohánět. Toto je základ pro scifi fanoušky a film / kniha(y) obohatí život každého z nás. Já si třeba dnes pořídil svou první selfie.

A na závěr nesmí chybět odpověď na otázku ze začátku "Answer to the Ultimate Question of Life, the Universe, and Everything"  ... ale víte co, podívejte se  na film, nebo do knih :)