Na hodinu ve Veroně aneb Co všechno jsme NEviděli

Kdo měl tu čest se s námi po naší dovolené ve Francii osobně setkat, ten ví, že nám doteď některé věci leží v žaludku. Jednou z nich je například hodinová návštěva Verony.

Verona - město milenců, romantických zákoutí a architektonických skvostů. Místo, kde se chce člověk zastavit a pomalu brouzdat ulicemi s gelatem v ruce. Kdybychom neměli jednu jedinou hodinu, věřím, že by se tu dal snadno ztratit pojem o čase.

Jak tedy vypadala naše jedna hodina ve Veroně? Přidržte si klobouky, poběžíme.

Naše hodinová prohlídka Verony započala na parkovišti, které bylo půl hodiny vzdálené od centra města. Ti chytřejší z nás si hned spočítali, že když potřebujeme půl hodiny na cestu tam, další půlhodinu budeme zřejmě potřebovat na cestu zpátky. Perfektní. To toho stihneme opravdu hodně!

Bojový plán zněl jasně - poběžíme. Byla sranda po necelých 12 hodinách cesty přimět nohy k chůzi, natož k běhu. Pomalu se šourající a všude se motající turisti nás rozčilovali do běla. Vašek běžel s hlavou ponořenou v Google mapách, aby našel nejrychlejší cestu vedoucí do centra a já mezitím častovala turisty nevybíravými výrazy a máchala kolem sebe selfie tyčí jako idiot ve snaze pořídit z Verony alespoň nějaké fotografie.

Po 20 minutách zběsilého běhu jsme dorazili do centra města. V rychlosti jsme oběhli amfiteátr Arena di Verona a s “radostí” zjistili, že právě zavřeli Juliin dům (Casa di Giulietta), takže na balkon, pod kterým podle Shakespeara na Julii vyřvával Romeo, jsme se mohli podívat akorát tak skrz mříže. To, že se na nádvoří nachází socha Julie jsem zjistila až z fotografie.

Když jsme konečně dorazili k náměstí Piazza delle Erbe, zjistili jsme, že náš čas určený k poznávání Verony již vypršel a musíme se vydat zpátky k autobusu. Závistivě jsme se podívali na všechny ty lidi, co si jen tak posedávali v kavárnách a restauracích, do kterých jsme si my nemohli zajít a naštvaně jsme do sebe nasoukali alespoň dva malé kopečky gelata. Vskutku ubohá atrapa večeře, když všude voněla pravá italská pizza. Alespoň, že ten Aperol Spritz, který jsme si dali na parkovišti při čekání na autobus stál opravdu za to.

No a to je vše přátelé. Chtěli jste vědět, co se dá stihnout ve Veroně za hodinu a já vám můžu s klidným svědomím říct, že nic. Stokrát lepší by bylo zůstat na parkovišti a dát si tam večeři. Vůbec o nic bychom totiž nepřišli.