Poznávací zájezdy nejsou jen o místech, památkách či historii, ale především o zážitcích a lidech. Objevte společně s námi krásy španělské Andalusie, kterou jsme navštívili na konci října v rámci naší “letní” dovolené.
Poznávací zájezdy nejsou o cíli, ale především o cestě samotné.
Program naší poznávací dovolené po Andalusii byl doslova naplněn k prasknutí. Téměř každý den jsme vstávali před šestou hodinou ranní, na dlouhé vyspávání nebyl vůbec čas. Snídani jsme do sebe často naházeli během deseti minut a okamžitě vyrazili na cestu. Během sedmi dní jsme navštívili Córdobu, Rondu, Sevillu, Málagu, Granadu a dokonce jsme se vydali až na britské území - na Gibraltar. Vždy samozřejmně s prohlídkou všech důležitých a zajímavých míst.
Pro mnohé to prohlídkou nejdůležitějších památek končí, ale my tentokrát měli opravdu skvělého průvodce Matěje, díky kterému jsme Španělsko poznali ještě o trochu lépe.
Skvělý původce - základ skvělé dovolené
Skvělý průvodce dělá skvělou poznávací dovolenou. Většina průvodců se snaží v co nejkratším čase ukázat co nejvíce - s takovými průvodci se rozhodně nezastavíte a domů odjíždíte s pocitem, že jste toho stihli opravdu hodně. Tedy, hodně jste toho viděli. Bohužel často v poklusu a bez oběda, což se nám v minulosti již několikrát vymstilo.
Tentokrát to však bylo úplně jinak. Oběd patří ve Španělsku k důležitým částem dne. Sice se zde obědvá až kolem druhé hodiny odpolední, což je na nás už trochu pozdě, ale oběd se zde rozhodně nevynechává. A stejně se na to díval i náš průvodce Matěj. Když se však řeklo slovo oběd, valná většina spolucestujících se okamžitě odpojila a z naší skupiny jsme zbyli většinou tři, někdy nás bylo dokonce pět. O to větší srandu jsme si pak ale užili.
Čím menší skupina, tím větší zábava.
Díky tomu, že jsme se drželi průvodce, dostali jsme se i na místa, která bychom sami rozhodně nenavštívili a ochutnali jsme pokrmy, které bychom si jinak nevybrali.
U jídla samozřejmě ještě zůstaneme - s průvodcem jsme se vydávali převážně do zapadlých tapas barů a ochutnávali pokrmy, které bychom si nejen že sami neobjednali (v těchto barech angličtinu většinou moc neovládají a španělsky zase neumíme my), ale ani by nás nenapadlo je vyzkoušet. A co je větší zážitek, než ochutnávka tradičních místních pokrmů a nasátí té pravé španělské atmosféry?
Zážitky, na které si člověk vzpomene i po letech
Co myslíte, vzpomenete si po letech na všechny památky, které jste na své dovolené navštívili a nebo se vám spíše do paměti vryjí “nezapomenutelné” zážitky, u kterých jste měli tu šanci být? Nechápejte mě špatně, památky a zajímavá místa rozhodně nesmíte při své návštěvě Španělska vynechat, ale takové vzpomínky Vám zůstanou primárně na fotkách. Nezapomenutelné zážitky, kterými pobavíte své okolí i po letech naopak tvoří lidé a netradiční situace, do kterých se dostanete. Níže Vám přiblížím pár zážitků, na které budeme ještě dlouho vzpomínat.
-
1
Autobus sem, autobus tam. Tedy spíše tam...
První den, první výlet. Celí natěšení čekáme na recepci hotelu na autobus, který nás má dopravit do Córdoby. Uběhne 10 minut. Pak patnáct. Začínáme nervózně pochodovat po hale, autobus stále nikde. Jak se nakonec ukáže, řidič celou dobu čekal před jiným hotelem a vyhlížel neexistující cestující. Cesta za poznáním Španělska se nám tak hned první den zpozdila o 30 minut. A kdyby jen o tu půlhodinu…
-
2
Systém dvojic aneb Jak ztratit dva spolucestující hned na prvním výletě
Po ranních komplikacích s autobusem jsme konečně vyrazili na cestu. Po půl hodině jízdy se rozezvoní telefon a autobus se bez jediného slova otáčí na cestu zpět. Někteří (například my) si toho všimli hned, jiní až těsně před hotelem. U hotelu nabručeně stepují dva účastníci zájezdu, na které se při těch komplikacích zapomnělo a díky kterým se opět potvrdilo, že systém dvojic nikdy nezklame - jen nesmí chybět oba.
-
3
Výměna WiFi za víno
Jestli mě někdo z vás někdy pokládal za počítačového fanatika, tak na této dovolené jsem byl bohužel překonán. K večeři jsme si mohli každý den dát skleničku či dokonce celou láhev vína, čehož jsme samozřejmě hojně využívali. Jeden pár, který s námi cestoval, byl však párem zarytých abstinentů a jelikož byla WiFi v našem hotelu za poplatek, snažili se víno vyhandlovat za WiFi. Samozřejmě bezúspěšně.
“Jsou divní. Nepijí víno!”
-
4
Zabouchnutá žena na balkóně
"Help, help!" ozvalo se v 7 hodin ráno při naší další cestě k autobusu. Z balkonu v třetím patře našeho hotelu volala o pomoc osamocená dáma, která se zde nešťastnou náhodou zabouchla a v nás viděla svou spásu. Mohli jsme alespoň jednou vyrazit na čas, ale jak vidno, nebylo nám to souzeno. Snad na tom balkoně nebyla celou noc.
-
5
Na Gibraltar bez správných dokladů nelez
Zájezd na Gibraltar patří obecně mezi nejoblíbenější výlety v Andalusii vůbec. Někteří prodejci (hotely) však daný výlet jen prodávají a už ne zcela přesně informují o požadavcích ke vstupu na britské území. Přeci jen, Velká Británie není v Schengenském prostoru a možná, pokud bude někdy v budoucnu dokončen Brexit, nebude ani v EU. Na hranicích se tedy může snadno stát, že Vás celníci z autobusu vysadí a prostě vás nepustí dál. V ten moment Vás bude cesta k hranicím stát 52 € za osobu a na Gibraltar se můžete maximálně tak smutně koukat ze španělského území. V našem autobusu byli hned čtyři takoví nešťastníci, naštěstí se však nejednalo o nikoho z naší skupiny.
-
6
Lékárnice na výletě
Jak už to na takových poznávacích výletech bývá, velice brzy jsme byli nuceni prozradit svá povolání. Já, jakožto programátor, jsem měl opět klid, o mé práci se se mnou nikdo nechtěl bavit. Služby lékárnice se však nakonec velice hodily. Pracovní deformace nenechala Leu ani navečeřet, ihned se vydala na pokoj pro cestovní lékárničku, aby pomohla potřebným. Ani nechci vidět, co všechno s sebou bude tahat příště.
-
7
Moravák na neomezené ochutnávce vín
V rámci prohlídky Rondy jsme měli v místní vinárně zajištěnou neomezenou ochutnávku vín. Ta byla záměrně zařazena až na konec prohlídky, jelikož po ochutnávce by dával pozor už jen málokdo. Tak nějak se zřejmě počítalo s tím, že ochutnáme pár vzorků, něco nakoupíme a vydáme se poznat zbytek města. No, to byste nesměli pustit k sudu Moraváka. Ve vinárně jsme nakonec v pěti lidech strávili něco přes dvě hodiny a když odešla i skupina, která přišla až dlouho po nás, rozhodli jsme se, že už je nebudeme déle trápit a pomalu se odšourali zpět k autobusu. Na zbytek města už nezbyl čas, ale zážitek to byl nezapomenutelný.
-
8
Když vám čaj zalijí kafem aneb Nejhorší čajovna v Granadě
Když má člověk chuť na dobrý čaj, vydá se zákonitě do nějaké malé místní čajovny. Nevýhodou poznávání ve skupině je to, že se vždy najde někdo, kdo si z nabídky čajů vybere raději kafe. Požadavek turecké kávy majitele místní čajovny natolik rozrušil, že ani jednu objednávku nedonesl správně. V turecké kávě plavaly lístky černého čaje, černý čaj mi naopak zřejmě pro jistotu taky zalil kafem (co kdyby náhodou) a Lea, která si objednala čaj s mlékem, dostala nakonec jen konvici teplého mléka. Na naši obhajobu musím dodat, že jsme tam byli s průvodcem, který uměl španělsky, takže jsme si to takto blbě fakt neobjednali. Na tuto čajovnu dlouho nezapomeneme.
-
9
Ledové Gazpacho
Navštívit Španělsko a neochutnat tradiční studenou rajčatovou polévku Gazpacho by byla do nebe volající chyba. Ačkoli jsme moc dobře věděli, o co se jedná, stejně nás to překvapilo. Polévka nebyla studená, ale doslova ledová. Mozek to do poslední lžičky nebyl schopen pobrat a neustále se vzpíral.
-
10
Typický Tapas bar
Když už jsme u toho jídla, je potřeba zmínit ještě jednu věc - ve Španělsku naleznete spoustu malých Tapas barů. A když říkám malých, myslím tím bar, 3 stoly a 9 židlí. Víc není potřeba. To však nebrání tomu, aby se sem vešlo klidně i přes 30 lidí. Tapas bar je taková malá sociální síť, kde se baví každý s každým. Pokud si budete chtít v takovém malém baru sednout a v klidu poobědvat, doporučuji zajít rovnou na bar a číhat, až se nějaký stůl uvolní. Často si pak s místními předáváte židli z ruky do ruky.
-
11
Největší pajzl, nejlepší kuchyně
V rámci naší dovolené ve Španělsku jsme snad ani jeden den nejedli v restauracích určených pro turisty. Místo toho jsme společně s Matějem poznávali zapadlé bary a restaurace, které většinou navštěvují pouze místní. Na posledním výletu nás tak trochu tlačil čas, takže jsme zapadli do hospody, která by se na první pohled dala označit jediným pojmem, a to “pajzl”. Jak už to tak ale bývá, dobré věci nemusí mít nutně krásný obal. Z pajzlu se nakonec vyklubala velice příjemná hospoda s opravdu vynikající kuchyní. Hospoda byla narvaná k prasknutí a přesto nám vyšel kuchař vstříc a připravil nám jídlo během necelé čtvrt hodiny. Nemusím snad ani dodávat, že to patřilo k tomu nejlepšímu, co jsme ve Španělsku jedli. Zde se tedy jasně ukázalo, že by člověk neměl dát na první pohled a že hospoda plná lidí značí vždy dobrou kuchyni.
Závěr
Do Španělska jsme se vydali s nulovou znalostí jazyka a s mylnou představou, že anglicky se nějak domluvíme. No, nedomluvili bychom se. Díky průvodci, který nám ale vše ukázal, přeložil, objednal a zařídil jsme si užili jednu z nejlepších dovolených za poslední roky. Ne vše bylo samozřejmě dokonalé, všichni děláme chyby, ale to bychom pak zase neměli na co s radostí vzpomínat.