Francouzská riviéra s Čedokem aneb Jak by NEMĚL vypadat poznávací zájezd ^Doporučený

Poznámka: Abychom předešli spekulacím, toto NEBYL náš první autokarový zájezd. V minulosti jsme již sjezdili autobusem celé Irsko a Skotsko, velký kus Španělska a spoustu dalších míst. Na dlouhé přejezdy autobusem jsme tedy zvyklí, ale to, co si pro nás připravila společnost Čedok jsme doposud ještě nikdy s žádnou jinou cestovní kanceláří nezažili. 

Dlouho jsem uvažoval, jak tento cestovatelský zážitek sepsat. Přeci jen, celkový dojem byl spíše pozitivní a dá se říct, že v rámci možností, které nám byly dány, jsme si Francouzskou riviéru užili na maximum. Bohužel, těch negativních věcí kolem tohoto zájezdu bylo nakonec tolik, že nám to zkazilo dojem z celé dovolené. 

Jelikož však nechceme být na našem blogu pouze negativní, připravili jsme si pro vás také sérii fotočlánků z jednotlivých navštívených měst. A že jsme jich navštívili opravdu hodně (odkazy na jednotlivé fotočlánky budou postupně přibývat):

• Verona (Itálie)
• Monaco
• Antibes
• Marseille
• Saint Tropez
• Fréjus
• Cannes
• Parfumerie Galimard
• Nice

Jak sami vidíte, zájezd byl nabitý na maximum, což je také něco, co nás při výběru dovolené oslovilo. Nyní si však popíšeme, jak zájezd reálně probíhal. Abyste měli ucelenou představu, budu jej popisovat po jednotlivých dnech. 

Než však začnu, přikládám oficiální program zájezdu, abyste sami viděli, co nás mělo dle programu čekat. 

Den první

Odjezd

Odjezd byl naplánován na ranní hodiny, což značilo odjezd v 7:00 z Prahy. Zdůrazňuji zde především ty ranní hodiny, protože se k nim vrátíme ještě jednou, a to hned druhý den. Samotnému odjezdu nelze nic vytknout, vyrazili jsme dle plánu a po cestě do Verony jsme se pravidelně zastavovali na “technické pauzy”. Průvodkyně nám záměrně zkracovala čas technických zastávek na minimum a trvala na tom, abychom vždy časový rámec pro pauzu stihli. Reálně se jednalo o zastávky o délce 10 minut po 3-4 hodinách jízdy.

U pánů to samozřejmě nebyl problém, ale větší půlka plného autobusu byly dámy a tam nebylo reálné, aby se dokázaly v tak krátkých časových úsecích na toaletách vystřídat, natož si koupit něco k jídlu či pití. V jednu chvíli se dokonce mezi dámami začalo mluvit o puči vůči průvodkyni. 

Cesta samotná ubíhala poměrně rychle a my konečně v 18:45 dorazili po celém dni stráveném v autobuse do Verony.

Večerní prohlídka města Verona

Po příjezdu do Verony jsme se těšili na prohlídku města a případnou večeři, gelato a Aperol Spritz. Přeci jen to byl jeden z důvodů, kvůli kterým jsme si tento zájezd nakonec vybrali. Zde bohužel přišlo první nepříjemné překvapení - na Veronu není čas. Průvodkyně nám nekompromisně sdělila, že na prohlídku Verony máme i s technickou pauzou pouze 1 hodinu a 15 minut. Pak se odjíždí. Nutno podotknout, že to sama označila jako delší technickou pauzu. Náš cestovatelský plán vzal za své, bylo jasné, že v žádném případě nemůžeme stihnout vše, co jsme stihnout chtěli. Město jsme doslova proletěli a během tohoto sprintu jsme do sebe stihli naházet dva ubohé kopečky gelata. Společně s Aperolem, který jsme do sebe doslova kopli před nástupem do autobusu to byla naše jediná večeře. Nutno podotknout, že paní průvodkyně s další skupinou dorazila až 20 minut po termínu odjezdu, jako by se nic nestalo. Byli jsme naštvaní. Po necelých 12 hodinách cesty jsme nedostali adekvátní čas na relaxaci, jídlo ani toaletu. A to nás prosím čekal noční 7hodinový přejezd do Monaka. 

Den druhý

Příjezd do Monaka

V programu zájezdu bylo jasně uvedeno, že do Monaka dorazíme v brzkých ranních hodinách. Ani v těch nejdivočejších snech nikoho z nás nenapadlo, že to bude ve 2:30 ráno a autobus nás vyklopí na podzemním parkovišti. Na vlnu nevole průvodkyně reagovala slovy, že to nešlo jinak udělat a máme se vyspat v autobuse, protože prohlídka Monaka začne až v sedm hodin ráno (tedy za 4,5 hodiny). Podotýkám, že motor a tudíž i klimatizace byly vypnuté, takže se teplota uvnitř autobusu velice rychle vyšplhala nad 30 °C. 

Hladoví a žízniví jsme se vydali hledat alespoň nějaké občerstvení, avšak marně. Jediné, co jsme v těch podzemních garážích našli, byl neochotný nápojový automat, který nám sežral 2 Eura a pak se nám po francouzsku vysmál.

Postupně se všichni účastníci zájezdu začali vydávat na prohlídku nočního Monaka, protože se v přetopeném autobusu doopravdy nedalo vydržet. Jelikož má však Monako rozlohu asi jen 2 km², za hodinku, maximálně dvě, byli všichni zpátky a snažili se horko těžko na těch zbylých pár hodin usnout. 

Zpětně toto nucené přespání v garážích hodnotíme jako nelidské a kruté, zcela nevhodné pro placený zájezd. Možná se však mělo jednat o nějakou zvrácenou upoutávku na výlet do Osvětimi. Kdo ví. Neznám marketingovou strategii Čedoku. Nikdo z účastníků zájezdu nechápal, proč jsme museli ve Veroně tak spěchat, když bylo od začátku jasné, že do Monaka dorazíme příliš brzy. Kdyby byl odjezd z Verony naplánován až na desátou hodinu večer, stihli bychom si projít celé město, navštívit některé z památek a hlavně se po celém dni cestování navečeřet. Při nočním přejezdu bychom se prospali a do Monaka bychom dorazili až ráno, těsně před prohlídkou. Takhle nějak by měla vypadat profesionální organizace poznávacího zájezdu. 

Prohlídka Monaka

Samotné prohlídce Monaka se nedalo prakticky nic vytknout. Z garáží jsme vyšli v 7 hodin ráno a v 8:30 byla celá prohlídka za námi. Co teď? Většina z nás od 2:30 nespala, takže jsme měli Monako prochozené křížem krážem a jelikož jsme večer skoro nic nejedli, začínali jsme mít už opravdu hlad. Tak že bychom si zašli alespoň na snídani? Smůla! Kavárny v Monaku otevírají až v 9:00. 

Nutno podotknout, že oproti Veroně jsme měli na Monako vyhrazeno času víc než dost. Na můj vkus možná až příliš. Prošli jsme celé město, poseděli jsme na pláži, zašli si na oběd a ještě jsme stihli návštěvu místního oceánografického muzea. Odpoledne jsme již odpočítávali poslední minuty do odjezdu. Ono totiž v Monaku, druhém nejmenším státě světa, opravdu není moc co dělat. 

Ve 14:30 jsme se vydali směr Marseille. Průvodkyně nám operativně změnila plán a při cestě tam jsme ještě navštívili město Antibes. 

Prohlídka města Antibes

Jediným důvodem, proč jsme město Antibes vůbec navštívili, bylo muzeum Pabla Picassa, který zde chvíli pobýval. Zajížďka byla ale v podstatě zbytečná, protože na návštěvu tohoto muzea opět nebyl čas. Jedinou výhodou bylo, že nám po krátké prohlídce města paní průvodkyně dala celou hodinu času na vlastní program, celkově jsme tedy v Antibes mohli strávit 1 hodinu a 45 minut. Nemohli jsme tomu vůbec uvěřit. Co budeme s takovým množstvím volného času vůbec dělat? Samozřejmě že kecám, věděli jsme hned. Zapadli jsme do jedné velice příjemné kavárny a celou hodinu jsme nasávali místní poklidnou atmosféru. 

Cesta do Marseille

Cesta do Marseille by se dala nazvat jako klidná a pohodová, kdybychom nakonec neskončili v úplně jiné části města a u zcela jiného hotelu. Když to nakonec páni řidiči s paní průvodkyní zjistili, začali hledat správný hotel a nejkratší cestu k němu. Díky rozkopané Marseille to ale nebylo vůbec jednoduché a nám se tak naskytla neocenitelná možnost, poznat krásy města Marseille zpoza oken řítícího se autobusu (Kinedryl byl nutný). Celkově nás tato nešťastná zajížďka stála víc jak hodinu času a na hotel jsme dorazili až o půl deváté večer. Řeknu vám upřímně, najít po 21. hodině otevřenou restauraci na samém okraji Marseille, kde už ani psi nedávají dobrou noc, to byl teprve oříšek. Z noční procházky mezi odpadky a psími výkaly jsme si nakonec ještě odnesli hromadu komářích štípanců, ale alespoň jsme se dobře najedli v místní italské restauraci.

Den třetí

Prohlídka města Marseille

Na prohlídku města Marseille jsme dostali luxusních 6 hodin. Část účastníků se pak ještě vydala na prohlídku pevnosti Château d'If - vězení, které proslavil především román Hrabě Monte Christo, my jsme však tento fakultativní výlet nestihli zakoupit včas, takže jsme se vydali po vlastní ose. Nebylo to nakonec vůbec na škodu a podařilo se nám v Marseille objevit spoustu dalších velice zajímavých míst.

To nejlepší nás ale mělo čekat až po odjezdu z Marseille. Jeden z hlavních taháků celého zájezdu - Saint Tropez. 

Prohlídka Saint Tropez

Ať se přihlásí, kdo nezná film Četník ze Saint Tropez. Ano, přesně to je ten důvod, kvůli kterému jsme si tento zájezd nakonec vybrali. Mít možnost se osobně projít po Saint Tropez a navštívit všechna ta důvěrně známá místa… Byl to prostě TOP celého zájezdu. O to větší rozčarování nás však čekalo ze strany cestovní kanceláře Čedok. 

Na prohlídku města Saint Tropez (i s přesunem od autobusu) jsme měli rovných 60 minut. Ano, slyšíte dobře - jednu jedinou hodinu. A to prosím na minutu přesně. Paní průvodkyně nás opakovaně nevybíravým způsobem upozorňovala na nutnost dodržení stanoveného termínu a nedala nám žádný prostor k námitkám ani případné konverzaci na téma doby strávené na místě. Začali jsme si připadat jako děti na školním výletě, za které rozhoduje někdo jiný. Názor platícího zákazníka zřejmě společnost Čedok nezajímá.  

Co chcete prosím stihnout za 60 minut? Přesně. Nic. 

Muzeum četnictva v Saint Tropez bylo v době, kdy jsme dorazili na místo již samozřejmě zavřené a jelikož jsme byli poměrně dost velká skupina, nebyl ani prostor na to, abychom si udělali fotku před četnickou stanicí. O nějakém nasávání omamné atmosféry tohoto ikonického místa pak nemůže být ani řeč. Po 60 minutách zběsilého běhu ulicemi Saint Tropez jsme se vrátili zpět do autobusu, ten nastartoval a vydal se k hodinu a půl vzdálenému hotelu. Delší dobu jsme tedy strávili v autobuse cestou tam i zpět, než v místě samotném. A to se vyplatí. 

Vůbec jsme nechápali, co se vlastně stalo. Cítili jsme se podvedení a okradení. Ohlušující nesouhlasné hučení napříč celým autobusem dávalo tušit, že podobné pocity sdílí více lidí. Naši průvodkyni to však nechávalo prapodivně chladnou. 

Později jsme zjistili, z čeho pramenilo naše zklamání. Přečtěte si větu níže a řekněte nám, jak byste ji pochopili vy: 
“Saint Tropez – prohlídka městečka proslulého krásnými plážemi, citadelou a četnickou stanicí z francouzských komedií, ubytování, fakultativně večeře.”

Můžu se na to dívat z jakéhokoli úhlu chci, ale z češtinářského hlediska tam prostě stále vidím ubytování v Saint Tropez. A ten kdo by chtěl tvrdit opak, nechť se zodpovídá své učitelce češtiny.

Den čtvrtý 

Prohlídka města Fréjus

Město Fréjus je zajímavé v podstatě pouze tím, že v něm bylo postaveno koloseum. Koloseum, které bylo před pár lety násilně opraveno a ze kterého se stalo (slovy průvodkyně) “betonové monstrum”. Člověk by alespoň čekal, že si ho budeme moci prohlédnout, ale opět bylo zavřeno. I tak jsme v tomto městě strávili hodinu a půl.

Abych městu Fréjus ale úplně nekřivdil, dovezli jsme si z tohoto místa alespoň spoustu krásných fotek. Město bylo opravdu fotogenické, což poznáte v samostatném článku.

Plavba na ostrov Sainte-Marguerite

Po příjezdu do Cannes jsme se vydali na fakultativní výlet lodí na nedaleký ostrov Sainte-Marguerite. Ostrov je pokryt 170 hektary eukalyptového a borového lesa a ukrývá pevnost Fort Royal, ve které byl údajně vězněn muž se železnou maskou. Na ostrově Sainte-Marguerite jsme strávili i s cestou 2 hodiny. 

Prohlídka Cannes

Věřím, že Cannes rozhodně není nutno představovat. Užili jsme si zde luxusních 8,5 hodin a jelikož jsme byli ubytováni kousek od centra, večer jsme se vrátili a užili si noční život v Cannes. 

Den pátý 

Parfumerie Galimard

Hned po snídani jsme vyrazili na návštěvu parfumerie Galimard, která je jednou z nejstarších parfumerií v dané oblasti. Prohlídku ocenily především dámy, pro muže to byla úplná ztráta času. Nucené čichání francouzských smradů trvalo přesně hodinu a půl (a pokračovalo samozřejmě i v autobuse, protože si dámy musely své nákupy porovnat). 

Prohlídka města Nice

Poslední zastávkou na naší trase bylo město Nice. Ačkoli se jedná o velice krásné město a mně osobně se například líbilo víc, než Cannes, 10 hodin a 15 minut, které jsme zde nakonec strávili, bylo opravdu už příliš. Prošli jsme úplně celé město, navštívili jsme vše, co navštívit šlo, řádně jsme se spálili a nakonec jsme si zašli do nejšpinavějšího a nejpomalejšího McDonaldu na světě. Hodinu před odjezdem jsme už jen posedávali na pláži, nechali se štípat místními komáry a modlili se, abychom tu cestu domů ve zdraví přežili. 

Cesta domů

Měli jsme ohromnou radost, že už je tato šílená dovolená za námi. Bohužel, prohlídkou města Nice naše utrpení na tomto poznávacím zájezdu neskončilo. Cesta do Prahy trvala neskutečných 19 hodin a místo v dopoledních hodinách jsme na Hlavák dorazili až ve čtyři odpoledne. Během cesty jsem musel 3x přebookovat vlak do Ostravy a domů jsme dorazili až ve 22:30. Na to, že jsme podle plánu měli být v šest večer doma a druhý den jít do práce, to byla pěkná haluz. 

Závěr

Ačkoli jsme si prohlídku Marseille, Cannes a Nice opravdu užili, nebyly to pro nás hlavní taháky tohoto poznávacího zájezdu. Tím hlavním pro nás bylo Saint Tropez a pak, světe div se, Verona. V každém z těchto měst jsme strávili jednu jedinou hodinu svého života. Děkujeme. Na takový zájezd budeme se slzami v očích opravdu vzpomínat i po letech. 

Původně jsme měli v plánu zakoupit ihned po příjezdu domů další poznávací zájezd, tentokrát do Itálie, ale z toho samozřejmě sešlo. Na to se máme příliš rádi. 

Přitom stačilo jen lépe zájezd zorganizovat a zážitek by byl úplně jiný.

Stačily by tři malé změny: 

• 3 hodiny ve Veroně
  Nejen, že bychom měli možnost náležitě poznat město Verona, ale především bychom nemuseli spát jako zvířata v podzemním parkovišti v Monaku. 
• Více času v Saint Tropez
  Opět ideálně 3 hodiny. Stačilo by dříve naplánovat plavbu na ostrov If a také odjezd z Marseille. 
• Ubytování v Nice
  Kdybychom byli ubytováni v Nice, místo v Cannes, mohli jsme ráno využít místní MHD a tak se dostat do centra města bez nutnosti obtěžování řidičů. Z Nice bychom odjeli dříve a dorazili tak do Prahy dle programu. 

S Čedokem jsme nikdy předtím na poznávacím zájezdu nebyli a je asi jasné, že už asi ani nikdy nevyrazíme. Zájezd budeme rozhodně reklamovat a o tom, jak se k naší stížnosti cestovní kancelář Čedok postaví, vás budeme náležitě informovat. 

Pokud byste chtěli zažít opravdu skvělou poznávací dovolenou, doporučujeme kouknout na Radynacestu.cz - specializují se především na zážitkové dovolené pro menší skupiny cestovatelů (my jsme s nimi byli např. v Londýně, Vídni, Budapešti, Berlíně a na slavnostech svatého Patrika v Dublinu). Osobní přístup, nadupaný program a úžasný průvodce, který se v dané zemi opravdu vyzná - to jsou hlavní rozdíly, kterými se liší opravdoví specialisté od obyčejných prodejců masových zájezdů. Pokud si naopak užíváte větší skupiny lidí, můžeme doporučit cestovní kancelář Fischer, se kterou jsme sjezdili celou Andalusii a moc jsme si to užili.