Krajní meze

Krajní meze:

Vůbec první jeho hrou, která reagovala na vzrůstající vlnu násilí ve společnosti, byly Krajní meze (Extremities). Mastrosimone ji napsal už v roce 1980, ale do širšího povědomí se dostala až o dva roky později, kdy se s úspěchem hrála na off – Broadway s Farah Fawcettovou v hlavní roli.

Mastrosimone ve své hře netradičně zobrazuje vztahy mezi obětí a útočníkem, což mu umožňuje klást zásadní otázky. Můžeme vzít spravedlnost do svých rukou? Může být i násilník obětí? Můžeme se spoléhat na druhé, nebo jenom sami na sebe?

Hra začíná, řekl bych netradičně, představením postav, kdy se každá postava "sama" představí a je vyfocena jak do policejního spisu. Tedy do policejního spisu. Na počátku si tuto maličkost málo kdo uvědomí, ale už v tuto chvíli jste naplno vtaženi naplno do děje, i když si to uvědomíte, až když je hra u konce. Hned na začátek je třeba říct, že hra není vůbec lineární. Skákání v ději na počátku nebyl problém, ale v momentě kdy byly pasáže mnohem delší, trvalo mi déle se v ději z orientovat. Nakonec jsem se ale vždy našel - dopomohli k tomu i herecké výkony. Zde jsem obdivoval i herce, že se v ději neztratili.

z nelineárního a nesubjektivního pohledu je to spíš šmrdly mrdly mišmaš času

Doctor Who

Tato hra není pro staré

.. to ale neznamená, že se nebude starším návštěvníkům představení líbit a naopak, že se bude líbit všem mladším. Každému hra sedne jinak, ale z reakcí po představení jsme si dokázali z reakcí diváku toto odvodit.

A v čem je vlastně problém? Jak je popsáno v popisu hry - hra reagovala na vzrůstající vlnu násilí. Hra je tak napsána a tak obsahuje velmi vysoké množství vulgarismů. Vulgarismy zde ale nejsou použity špatně, ale naopak. V dnešní době ( tedy asi i v roce 1980 ) je normální takto mluvit, především v situacích, které byly předváděny. Použili by jste je Vy, já .. my všichni. Vulgarismy jsou pro nás již zcela běžné. Na představení to ale mnoha lidem asi nesedělo.

Hra o 4 hercích a efektech

Celou hrou nás provádějí 4 herci, kteří se propůjčili svá těla 4 postavám. Ano těla, psychika postav je to hlavní, co je potřeba sledovat. Zde jsme měli výhodu první řady, kdy jsem si mohl všímat takových maličkostí, které už z druhé řady nemusí být vidět. Myslím tím např. hned první, již zmiňovanou scénu, představení postav, kdy se hlavní postava Marjorie (Petra Kocmanová) klepe. Zimou to nebylo (v divadle bylo dost vedro), strach, tréma ... řeknete si, ale to již hraje a i tento třes je součástí postavy. Na to ale přijdete až na konci hry, kdy si všechny střípky děje poskládáte do jednoho celku.

Postava násilníka "Raula" (Josef Kaluža) byla hrána precizně a strach v očích, tiky ... to vše bylo vidět, když se postava bála o život, naopak chtíč, jistá vyčůranost, posměšky ... to zas předváděl, když on ovládal situaci. Navíc u této postavy byl nelineární posun hrou nejnáročnější, protože často se přesouval z jedné pozice do druhé, prakticky na povel a přitom dokonale. U této postavy pouze nevím jméno. Na stránkách divadla je uveden jako Raul, ale v samotné hře uvede jmen více, stejně tak povolání, takže těžko říct, kdy vlastně mluví pravdu.

Terry (Tereza Dočkalová j.h.) hrála mladou, životem nezkušenou dívku ( což nakonec nebyla úplně pravda ). Terry byla typická žena se všemi typickými rysi, ale účastnila se asi nejlepší výměně názorů ve hře, kdy se pustila do vystudované Patricie - máš 8 semestrů, 30 zkoušek .. a stejně je ti to na prd.

Poslední postavou byla již zmíněná Patricia (Tereza Cisovská). Bohužel tahle postava mi zde vůbec neseděla. Nemyslím si že by to bylo herectvím - hrála dobře, ale spíše zevnějškem mi nekorespondovala s ostatními. Ale toto je pouze můj názor.

Celá hra je doprovázená jak hudebními, tak vizuálními / světelnými efekty, takže máte pocit, že se na pódiu stále něco děje, i když se herci pouze přesouvají na další scénu. Toto vyřešení přechodu se mi velmi líbilo a je lepší, než když "všichni pouze odejdou ze scény a v mezičase je nějaký monolog, aby se ostatní mohli připravit.

Celkově hra zaujala a vůbec nebylo na škodu, že se jednalo o kratší kousek, který byl za hodinu a čtvrt odehrán. Bohužel tato hra nebude pro všechny ( asi stejně jako představení "Pornohvězdy"), ale určitě si najde publikum, které tuto hru ocení.