Recenze: Hráči se smrtí (Flatliners)

1990:

Původní Hráči se smrtí přinesli především neotřelý nápad a skvělé herecké obsazení (Kiefer Sutherland, Julia Roberts, William Baldwin, Kevin Bacon a Oliver Platt). Film se sice po chvíli od tématu posmrtného života odvrací a jediné, s čím hlavní hrdinové bojují, jsou hříchy z jejich minulosti, ale to se dá vzhledem k záměru pochopit. Ačkoli film neobsahuje žádné nadpřirozené prvky, umí nastolit tu správnou, po čertech děsivou atmosféru.

2017:

Nové zpracování stejného námětu bez špetky vlastní kreativity, i takový podtitul by mohl nést remake z roku 2017. Pokud jste neviděli původní Hráče se smrtí, zřejmě budete nadšeni tématem, které film otevírá, ale stejně jako u originálu, i zde nakonec nedostanete víc, než výplody poškozeného mozku. Film se až nepřirozeně drží původního tématu a nevnáší do něj žádné inovace. Přitom efekty jsou skvělé a některé scény více než děsivé, stačilo jen trochu zapřemýšlet a konečně dotáhnout to věčně omílané téma posmrtného života.

Originál vs. remake:

Pokud bych měla zvolit, které zpracování mě oslovilo více, bude to jednoznačně to z roku 1990. Remake sice nabízí lepší technické zázemí a moderní filmařské postupy, ale chybí mu to nejzásadnější - příběh. Ačkoli tedy kopíruje původní scénář, příběh samotný je plytký a bez nápadu, chybí v něm jakýkoli zásadní zvrat. Hlavní postavy jsou nesympatické a konec nijaký, téměř si ani nevšimnete, že už film skončil. Mně osobně také v remaku chybí jakýkoli náznak vysvětlení, proč se studenty, kteří se vrátili z klinické smrti, snaží zabít jejich vlastní představy. Proč tomu tak je? Co to způsobuje? Má to nějaký vědecký základ? Nic. Pusto, prázdno. Prostě se to děje a hotovo, to Vám nestačí?

Závěr:

Pokud hledáte film na sobotní večer a nemáte na něj žádné extrémně vysoké nároky, Hráče se smrtí Vám mohu vřele doporučit. Určitě je lepší nejprve začít remakem, jelikož je akčnější a nic nevysvětluje. Originál si pak pusťte na umocnění zážitku.