Štramberský Jasoň 2018

Štramberský Jasoň 2018

Z našich sociálních sítí již zřejmě víte, že jsme se letos zúčastnili turistického pochodu "Štramberský Jasoň". Zajímá Vás, jak tento pochod probíhal, co nás po cestě potkalo a jak jsme si ho užili? Pak čtěte dále.

reklama

Štramberský Jasoň

Štramberský Jasoň je relativně novou turistickou akcí. Letošní ročník byl teprve druhým v pořadí, přesto se na něj přihlásilo přes 3000 lidí. Pro účastníky bylo připraveno celkem 11 tras s délkou 6 - 53 kilometrů, všechny se společným cílem na štramberském náměstí. Trasy byly záměrně zvoleny tak, aby si mohl vybrat a zúčastnit se opravdu každý - kromě turistů zde byly připraveny například trasy pro děti (6 a 7 km), maminky s kočárky (dvě speciální trasy pro kočárky 6 a 13 kilometrů) a dokonce jedna trasa pro cyklisty (47 kilometrů).

Jelikož jsme přímo z Frýdku-Místku, naše trasa nemohla začít nikde jinde.

32 kilometrů do cíle

Naše trasa začínala na přehradě Olešná, konkrétně v restauraci U Toma, kde si každý účastník vyzvedl své startovací číslo, plán trasy, Štramberské uši (na posilněnou) a pokud měl objednané tričko, tak také to.

Jelikož se na Olešné v době zahájení Štramberského Jasoně připravovala další akce (Frýdek-Místek na kole), bylo zde docela rušno a místy byl problém se kolem vozidel technické služby vůbec dostat. Naštěstí to organizátoři akce vymysleli opravdu dobře a na Jasoně se vycházelo od 8:00 do 10:00 a druhá akce začínala až v 10:00, takže se účastníci obou akcí zbytečně nepomíchali a nezdržovali se navzájem.

Po vyzvednutí startovacího čísla a řádném upevnění na baťůžek jsme se mohli konečně vydat na cestu.

Mlha kam se podíváš

Sobotní ráno nám zrovna moc nepřálo. Slabý déšť byl doplněn místy až neprostupnou mlhou, takže nebylo vidět dál, než na 20 metrů. V lese se také značně potemnělo a stromy působily poměrně dost strašidelným dojmem. Kvůli mlze jsme také přišli o veškeré beskydské scenérie, které nám naše trasa nabízela.

Mlha však nebyla tím největším úskalím, tím byly až rozblácené cesty, které naše tempo značně zpomalily. Běžci v těchto místech museli dokonce zastavit, zařadit se do fronty a tato místa pomalu projít. Jiná možnost opravdu nebyla, pokud jste tedy nechtěli vyzkoušet přírodní bahenní lázeň. Největší problém bláto způsobovalo především v části k Palkovickým hůrkám, kde je velice prudký svah, který se musí zdolávat velice opatrně i za suchého počasí. Rozbahněný svah byla tedy opravdová chuťovka.

Hukvaldy

Příchod na Hukvaldy jsme si náležitě užili. Ať už proto, že jsme se z rozbahněných lesních cest konečně dostali na silnici nebo kvůli faktu, že největší převýšení na trase bylo již za námi. Navíc mlha, která nás do této chvíle doprovázela, se do značné míry projasnila a my tak měli mnohem lepší výhled na okolí.

U vstupu do Hukvaldské obory jsme si vše řádně nafotili a nasdíleli pár příspěvku na sociální sítě. Proč by taky ne, když třetina trasy byla již za námi!

V Hukvaldské oboře jsme kromě krásné přírody mohli sledovat také pasoucí se daňky, které však zástupy turistů nechávaly zcela chladnými. Museli jsme se prostě zastavit a fotit. Naopak u lišky Bystroušky jsme se nezastavili vůbec, jelikož jsme u ní byli cca před 14 dny.

Hukvaldská obora byla nejpohodovější částí celé trasy.

Z Měrkovic do Frenštátu

Hukvaldská obora nás dovedla až do Měrkovic, ve kterých jsem nebyl už asi 10 let. Moc jsme si ji ale neužili, jelikož jsme se ihned vydali směrem k obci Tichá. Trasa nás vedla krásným prostředím přírodního parku Podbeskydí. Přes louky se šlo překvapivě dobře, a to i přes to, že to na mokré trávě občas dost klouzalo.

Organizátorům se podařilo využít možnosti cesty po druhém břehu říčky Tichávky v obci Tichá, takže jsme se z větší části vyhnuli chůzi po hlavní silnici. Cesta skrze obec Tichá nám přišla extrémně dlouhá, ale je taky možné, že už nám jenom docházely síly, jelikož jsme se prozatím nikde nezastavili.

Frenštát jsme pak jen "lízli" po okraji a vyšli až u místního aquaparku, což se ukázalo jako ideální místo pro pauzu a občerstvení.

Penny, Penny, Penny

Naši první (a taky poslední) zastávku/pauzu na občerstvení jsme si naplánovali hned vedle aquaparku, kde je strategicky umístěn supermarket Penny. My si zde udělali cca půlhodinovou pauzu a poobědvali řízky s chlebem. Mlsné pohledy psů i dalších turistů nás utvrdily v tom, že to byl opravdu dobrý nápad.

Řízek je ideální svačina na jakýkoli výlet!

Posledních 10 kilometrů

Že pauzy nejsou vůbec dobrý nápad, jsme zjistili ihned poté, co jsme se řádně posilněni řízky vydali opět na cestu. Trvalo nám hodnou chvíli, než jsme se opět rozešli a nabrali to správné tempo.

V poslední fázi pak dokonce vysvitlo i slunce, hory však stále zůstaly zahaleny v mracích. Bundy musely jít dolů a většina z nás již šla jen v tričkách.

Před Lichnovem na nás vykouknul kopeček, který z dálky vypadal trochu děsivě, ale jeho zdolání nakonec nebylo nikterak náročné. Mnohem horší byl jeho sestup - i zde nás čekala rozbahněná cestička a mokrá tráva. Spěch se zde rozhodně nemusel vyplatit.

Štramberská Trúba stále v nedohlednu

Trasa se již pomalu blížila ke svému konci, Štramberská Trúba však byla stále v nedohlednu. Leu jsem se tím raději rozhodl neznervózňovat a šlapali jsme dál. Okolní hory a příroda ji dobře kryly, vykoukla na nás až těstě před Štramberkem.

Štramberk

Cedule označující začátek Štramberku nás sice potěšila, ale do cíle to bylo stále ještě daleko. Nejprve nás čekalo železniční nádraží s nadchodem. Schody byly překvapivě i po tolika kilometrech v nohách podezřele dobře schůdné, až nás to samotné překvapilo. Nyní nás čekalo vyjít "jen" mírný kopec k náměstí. Kdo už ve Štramberku někdy byl, ten ví, že zas až tak malý kopeček to není. Po 30 kilometrech už to byla ale vyloženě brnkačka.

Je zvláštní, jak si tělo na tempo rychle zvykne, takže cesta na náměstí byla opravdu pohodová, dopředu nás hnal jen čas. Celou trasu jsme měřili chytrým náramkem a aplikací s GPS. Čas jsme v průběhu pochodu nijak nesledovali - cílem bylo vůbec dojít, ale když už jsme se blížili k cíli, tak i čas začal hrát roli. Štramberk si přece můžeme projít a nafotit později, teď musíme rychle do cíle a dokončit závod.

Hurá, jsme v cíli!

Podle GPS jsme ušli 32.67 km a zvládli jsme to za 6:36:30. Pro nás to byl naprosto úžasný výsledek. Především když si uvědomíte, že jsme během cesty navíc fotili (za den jsme nafotili přes 850 fotek) a také jsme si udělali cca 30ti minutovou pauzu na oběd. I přes toto všechno byla naše průměrná rychlost 4.94 km za hodinu.

V cíli jsme si vyzvedli medaile a začali se s nimi samozřejmě ihned fotit. Úspěch je totiž nutné vždy řádně zdokumentovat. V rámci startovného měl každý účastník nárok na klobásku a nápoj, ale když jsme viděli ty nekonečné fronty, sedli jsme si raději do cukrárny a odměnili se malým domácím zákuskem.

Ještě jsme neskončili...

Být ve Štramberku a nezajít si ke slavné Štramberské Trúbě by byl skoro zločin. Málokterý turista se to odpoledne k Trúbě vydal, my však ano. Foto také nemohlo chybět. Navíc vyjít schody k Trúbě byla dobrá rozcvička, která se po těch 32 kilometrech rozhodně hodila.

Štramberk jsme si ještě několikrát prošli, nakoupili slavné Štramberské uši, dali si medovinu a nakonec se nechali odvézt domů. Počítadlo kilometrů se zastavilo na 42 kilometrech.

Závěr

Vydat se na Štramberského Jasoně pro nás byla velká výzva. Vůbec jsme netušili, jestli to zvládneme, ale byli jsme odhodlaní to zkusit. A jsme velice rádi, že jsme do toho šli. Nejen, že jsme to zvládli v překvapivě dobrém čase, ale celkově nás to bavilo, a to i přes počáteční nepříznivé počasí. Příští rok se rozhodně zúčastníme znovu.

Navíc, zdolání Štramberského Jasoně nás silně motivovalo zúčastnit se i jiných závodů a pochodů. Teď jen nějaké najít.

Organizátorům této akce srdečně děkujeme a těšíme se na další ročník. Všem, kteří se prozatím nezúčastnili, ale zaujalo je to, si doporučujeme do kalendáře zapsat datum 18. 5. 2019. Tehdy se totiž bude konat 3. ročník Štramberského Jasoně. Trasu, která Vám bude vyhovovat si zde určitě najdete.

Václav

Programátor... občas normální, častěji tak trochu blázen.

Internetová stránka: www.valeas.cz