Nahoru na horu - Praděd 2018

Karlova Studánka

Naše sobotní túra začala v obci Karlova Studánka. Stejně jako minule, i tentokrát bylo naším cílem získat odznáček, který byl přichystán pouze pro prvních 100 účastníků, kteří zdárně zdolali vrchol Pradědu. Nikoho tedy zřejmě nepřekvapí, že jsme na registraci účastníků dorazili již v devět hodin ráno.

Trasa z Karlovy Studánky až na vrchol Pradědu je velice pozvolná a na osmi a půl kilometrech je převýšení jen něco kolem 700 metrů. Jedná se tedy o nenáročnou trasu a oproti Lysé ji zvládne opravdu každý. Trasu k samotnému vrcholu pak tvoří klasická cesta, takže se zde setkáte nejen s turisty, ale narazíte také na velké množství cyklistů a bohužel i aut. Naštěstí je cesta dost široká.

Nahoru na horu

Dnešní výšlap měl dvě místa startu a ti, kteří startovali až z druhého místa, měli trasu o dost kratší. No a jelikož jsme druhý odznak opravdu moc chtěli, nasadili jsme doslova vražedné tempo a místy jsme dokonce běželi, abychom do cíle dorazili před ostatními účastníky.

Povedlo se, odznáčky jsou naše!

Celou trasu z Karlovy Studánky na Praděd jsme zvládli za cca hodinu a půl. Bohužel jsem tentokrát zapomněl náš výkon měřit.

Borůvkové hody

Se skvělým pocitem jsme zamířili na zaslouženou odměnou do restaurace, kde právě probíhaly borůvkové hody. U mne vyhrály samozřejmě borůvkové knedlíky, Lea zvolila dančí medailonky s borůvkovou omáčkou.

Rozhledna na Pradědu

Nevyužít možnost vyjet výtahem až do výšky 73 metrů a mít dokonalý výhled na celé široké okolí, by byla obrovská škoda. Pokud se tedy na Praděd vydáte, určitě tuto možnost využijte. Výhled je prostě dechberoucí.

Údolím bílé Opavy

S plnými bříšky jsme se vydali na cestu zpět. Sice se vždy snažím naplánovat trasu tak, abychom cestou zpět nešli stejně, ale tentokrát nebylo zbytí. Na parkoviště prostě jiná cesta nevede. Nakonec jsme však našli “malou” odbočku, díky které se z naší zpáteční cesty stal docela velký adrenalinový zážitek.

Název samotné odbočky zněl zcela nevinně - Cesta k Vodopádům. Kdybychom však tušili, co nás vlastně čeká, určitě bychom zvolili jinou trasu. Cesta byla v mnohém podobná slavné rakouské Medvědí soutěsce, jen o něco víc “naturálnější”.  Žebříky, pokud zde vůbec nějaké byly, nebyly zrovna ve stoprocentním stavu. Větší část trasy pak byla tvořena mokrými kameny a skalami, takže cesta byla schůdná jen s velkými obtížemi a v některých místech byla poměrně dost nebezpečná.

Přesto všechno, pokud si tuto trasu vyberete, budou Vám odměnou nádherné scenérie divoké a dosud nezkrocené přírody. Určitě se podívejte na fotografie z cesty, které naleznete v galerii na konci článku.

Závěr

Počasí nám opět přálo a výlet samotný se také maximálně povedl. Praděd rozhodně spadá mezi nenáročné výlety, takže se na něj můžete vypravit s celou rodinou. Výšlap na Lysou horu je rozhodně větší zabíračka.