Albánie - naše hrůzostrašná dovolená

První draft

Pokud si ještě vzpomínáte, o průběhu naší dovolené v Albánii jsme Vás aktivně informovali jak na Facebooku, tak na Twitteru.
Na blogu jsme pak pro Vás připravili shrnutí v podobě článku TwitterWall z Albánie). No a jelikož na každou dovolenou vyrážíme vždy minimálně s notebookem (to je pro ajťáka nezbytné minimum, často je seznam elektroniky mnohem delší), začali jsme hned na místě sepisovat naše hrůzostrašné zážitky z oné dovolené. Jednalo se o první koncept, který však nikdy nespatřil světlo světa - naše zápisky byly tak obsáhlé a hrůzostrašné, že už jsme se k nim raději rozhodli nevracet. Nikdy.

Odlet, let a přílet

Cesta tam byla relativně bezproblémová. Díky moderním technologiím jsme na letišti všechny předběhli, takže jsme si mohli vybrat místa u nouzového východu. Bohužel, samotný odlet byl o hodinu opožděn z důvodu pozdního příletu letadla. Nedalo se nic dělat, museli jsme si další hodinu počkat.

Let samotný byl naprosto v pořádku a díky velkému prostoru pro nohy jsme si ho v rámci možností užili. Nad celou Evropou byla ten den bohužel zvýšená oblačnost, takže jsme přišli o výhled, ale před příletem do cílové destinace se mraky naštěstí rozestoupily. Albánie se před námi rozprostírala v celé své kráse.

Přistání se pilotům povedlo na jedničku a Albánie nás přivítala teplým a slunečným počasím.

Cesta na hotel

Už samotné hledání autobusu byl zážitek. Naše delegátka Lenka nás odkázala na autobus s nápisem "Happy Holiday" a v její tváři se zračil vypočítavý výraz "postarejte se sami". Několikrát jsme obešli celé parkoviště, než jsme onen autobus vůbec našli. Jednalo se o nejstarší autobus v celém vozovém parku a malého nápisu "Šťastná dovolená" jsme si všimli spíše omylem. Díky hodinovému zpoždění našeho letu se řidič autobusu rozhodl, že klimatizaci zapne až ve chvíli, kdy v něm budeme všichni. Nemusím asi dodávat, že stál celou dobu na přímém albánském slunci, takže jsme byli během minuty spocení až za ušima. Tímto jsme mohli prohlásit naši pekelnou dovolenou za zahájenou.

Podle delegátky měla cesta na hotel trvat zhruba hodinu. Do města Durres jsme opravdu dorazili za relativně krátkou dobu, ale před příjezdem k prvnímu hotelu nás zastavila místní policie a nechtěla nás pustit dál. Nikdo nevěděl proč, vždyť autobusy tudy jezdí k hotelům naprosto běžně. Nejzajímavější na tom všem ale bylo, že problém s policií musela vyřešit delegátka a ne řidič, od kterého byste to jaksi očekávali. Po cca půl hodině přemlouvání nás nakonec policisté pustili dál. Od delegátky jsme se dozvěděli, že autobusy zde mají zákaz, tedy kromě těch turistických. Nějak jsme ty obstrukce nepochopili, asi jsme nevypadali jako autobus plný turistů.

No nic, konečně se jelo dál. Pozorovali jsme, jak naši spolucestující postupně vystupují. Náš hotel byl v plánu samozřejmě až jako poslední. To po té náročné cestě opravdu potěší. No a aby toho nebylo málo, u druhého hotelu jedné starší paní křuplo při vystupování v koleni a nebyla schopna chodit. Delegátka jí ochotně pomohla na hotel, což pro nás ostatní znamenalo další půlhodinové zpoždění. Což o to, všichni jsme to chápali a některým z nás bylo oné paní i líto, ale v autobusu bylo na padnutí, neměli jsme s sebou žádné tekutiny a cíl naší cesty byl v nedohlednu. Z původně hodinové cesty se stala minimálně dvouhodinová a my už postupně ztráceli naději a nervy. Nakonec cvakly dveře a ozvalo se oznámení "Hotel Meli". S radostí jsme vypadli ven a vydali se směrem k hotelu.

Špatný hotel, bez vody a extrémně unaveni

Když jsme dorazili na náš hotel, zjistili jsme, že je přebookovaný (ano, tohle se v dnešní době může stát opravdu jen v Albánii), takže nás provizorně umístili do hotelu vedle. My jsme dopadli ještě relativně dobře, jelikož jsme dostali obrovské apartmá s balkónem a výhledem na moře, ale někteří naši spolucestující byli ubytováni v malém kumbálku s výhledem na popelnice. Zničení a unavení po náročném dni jsme se rozhodli, že si ještě alespoň na chvíli užijeme moře a skočili jsme do vln. Ve vodě jsme byli maximálně patnáct minut, poté již padla tma a my se rozhodli vrátit na hotel. Z nějakého záhadného důvodu nefungovaly sprchy na pláži. Pokrčili jsme rameny a vydali se zpět na hotel. No co, tak se umyjeme tam. Jak jsme byli bláhoví! Voda netekla nejen na pláži, ale netekla ani v celém hotelu. Okamžitě jsem šel problém nahlásit na recepci, kde jsem byl následně ubezpečen, že se to již řeší a mám se vrátit na pokoj. Když se ale ani po hodině nic nedělo a my stále seděli v mokrých plavkách plných písku na balkóně bez možnosti si zajít na toaletu, šel jsem to pourgovat. Lea začala během té hodiny chytat regulérní hysterický záchvat a v očích se jí leskly slzy. Tohle bude opravdu dovolená za všechny prachy. Po dvou hodinách a mé urgenci byla nakonec voda v hotelu zprovozněna.

První den v Albánii byl konečně u konce a my doufali, že další den nám všechny ty útrapy vynahradí. Bohužel jsme se spletli.

Přesun na správný hotel

Podle slov delegátky bylo vše zařízeno - kufry jsme měli nechat na pokojích a zaměstnanci hotelu nás měli sami přestěhovat. No, asi tušíte správně, že nepřestěhovali. Ve vzteku jsem popadl kufr a odtáhl si ho k dalšímu hotelu sám. Největším překvapením však bylo, že ani na druhém hotelu na nás nebyli připraveni, a to i přes to, že delegátka tvrdila opak. Po dvou hodinách na recepci, kdy na recepční řvali nejen Češi, ale i Poláci, jsme stále nebyli ubytováni. Lea začala opět chytat nerva a já si pomalu rval vlasy z hlavy, že jsem se k takovéto dovolené vůbec nechal přemluvit. Musel jsem něco udělat, takhle to fakt nešlo. Zvedl jsem telefon a zavolal delegátce, že jelikož stále ještě nejsme ubytovaní (po dvou dnech v Albánii), ruším zájezd a požaduji odlet zpět do České republiky. Možná to zní tvrdě, ale já neviděl v danou chvíli jiné východisko - jediný recepční, který v celém hotelu uměl anglicky se někam zdejchnul a nikdo jiný se s námi nehodlal bavit.

V tu chvíli nám delegátka podruhé zalhala - tvrdila nám, že na daném hotelu byla osobně a byla ubezpečena, že se všichni již dávno ubytovali. Bohužel, nikdo z nás ji na tom místě neviděl a můj rozčilený telefonát také jaksi nezapadal do její časové osy. Ohledně této akce nám pak lhala ještě několikrát. Od této chvíle jí nikdo nevěřil ani slovo.

Po několika hodinách a zásluhou delegátky společnosti Kovotour nás konečně na hotelu ubytovali. Že bychom si již konečně mohli začít užívat onu zaslouženou dovolenou?

Nesprávný pokoj

Jelikož jsem celou dobu našeho marného ubytovávání koukal manažerovi hotelu přes rameno, zjistil jsem, že jsme měli být původně ubytováni v pokoji č. 602, který měl mít balkón a výhled na moře, ale nějakým záhadným způsobem (zřejmě kvůli stížnostem Poláků na jejich pokoje) jsme byli nakonec přesunuti na pokoj č. 203 (opět s výhledem na moře) a následně až na pokoj č. 213, který byl již bez balkónu a bez výhledu na moře. V první chvíli jsem byl rozhodnut se s tím mamlasem na recepci pohádat, ale nakonec jsem to nechal tak, protože jak jsme zjistili od jiného páru, mohli jsme dopadnout ještě hůř. Kromě bordelu na pokojích a nefunkční televize si naši spolucestující stěžovali například také na chybějící splachovadlo. A to měl být prosím rok starý hotel. My pouze vyměnili nefunkční kartu ke dveřím a konečně se mohli ubytovat - druhý den od příletu zhruba v 16:40. Dovolená mohla začít.

Moře a medůzy vs. bazén a WiFi

Třetí den dovolené jsme si konečně mohli začít užívat písečných pláží a azurového moře, ale po pár hodinách se pro nás tato možnost navždy uzavřela. Moře bylo bohužel plné malých medúz, což mělo za následek vznik popálenin u nás obou. Když se nám začaly tvořit puchýřky, Lea zavelela k návratu a přesunu k hotelovému bazénu. Od této chvíle jsme na moře zcela zanevřeli a od bazénu se nehli ani na krok. To samozřejmě nebylo vůbec na škodu, jelikož byl u bazénu skvělý přístup k baru s pitím v rámci programu All inclusive a především zde bylo pokrytí WiFi. Internet sice nebyl žádná sláva, ale lepší než nic. Já si k bazénu bral i notebook.

Výlety po Albánii

Jelikož naše delgátka nebyla při stěhování mezi hotely (viz výše), nemohli jsme využít všechny výlety, které byly k v nabídce. Využili jsme tedy jen dva:

• Do historického města Kruja s následnou prohlídkou hlavního města Tirany
• Do města Durres s prohlídkou výrobny tamějšího koňaku

Výlety byly pěkné, ale velice zvláštně zorganizované. Delegátka se dopustila spousty chyb a pochybení. Mezi největší patřilo zhruba hodinové (a neúspěšné) čekání před mešitou v době Ramadánu. Hlavně, že nám tvrdila, že v Albánii žijie již více jak sedm let a navíc bydlí kousek od dané mešity. Myslím, že by takové věci měla za ty roky už opravdu vědět. Navíc se chtěli do dané mešity podívat jen dva lidé, přesto jsme tam museli čekat všichni.

Závěr

Ačkoli tento článek vyznívá extrémně negativně, rozhodně se Albánie nebojte. Je to krásná země, která se snaží otevřít turistickému ruchu a okolnímu světu. Lidé jsou zde vcelku příjemní, jen anglicky se s nimi zrovna moc nedomluvíte (a to ani na letišti).

Co se týče ubytování, i přes počáteční problémy byl náš pokoj velice hezký a k naší radosti se nám vyhly některé problémy, které trápily ostatní hosty (nefunkční výtah či televizor, chybějící splachovadlo na záchodě, pokažené zámky pokojů atd.). Jediné, co trápilo nás, bylo jídlo (tedy především snídaně). Všechna jídla byla formou bufetu, ale často se opakovala a ke snídani bylo 11 dní stále to samé. My to nakonec vyřešili návštěvou nedalekého obchůdku, kde jsme si kupovali různé mňamky. Ceny odpovídaly cenám v našich obchodech (občas byly i nižší), takže to nebyl vůbec žádný problém.

Jako největší problém celé naší dovolené vnímám delegátku dané cestovní kanceláře (ale jak jsme se dozvěděli, spolupracuje i s jinými kancelářemi, takže pokud se do Albánie chystáte, existuje zde reálná možnost, že se s ní potkáte). Paní Lenka nám opakovaně lhala a co slíbila, to nedodržela. Ideální vlastnosti delegáta, fakt. Naproti tomu bych rád pochválil delegátku společnosti Kovotour, která nám pomohla s ubytováním, a to i přes to, že se o nás vůbec starat nemusela.

Pokud se ještě někdy do Albánie vydáme, zvolíme určitě společnost Rady na cestu, která nás ještě nikdy nezklamala a jejichž delegáti jsou k dispozici po celou dobu výletu (od odletu z České republiky až po samotný návrat).

Přečtěte si také:

• Fotočlánek: Albánie
• Fotočlánek: Albánie - Kruja a hlavní město Tirana
• Fotočlánek: Albánie - město Durres a prohlídka výrobny koňaku